26. 3. 2013

Montjuïc

Montjuïc je v současnosti jedním z nejcharakterističtějších a nejoblíbenějších míst katalánské metropole. Ne vždy tomu ale tak bylo. Během staletí se tvář hory měnila a stejně tak se měnilo i soužití a vztah Barceloňanů k ní. Dnes se zaměříme na dějiny nejslavnějšího barcelonského kopce.

Montjuïc je proslulý krásnými parky a zahradami
Zajímavý je už samotný název kopce. Existují dvě možné etymologie - první a zároveň nejrozšířenější tvrdí, že Montjuïc znamená v překladu Židovská hora (Mont dels Jueus), což ostatně může potvrzovat i skutečnost, že zde kdysi bylo židovské pohřebiště; existuje i druhá možnost a to Jupiterova hora (z latinských zmínek o městě - Mons Iovis). Ať už je to jakkoliv, nic to nemění na dnešním hezky graficky vypadajícím i znějícím názvu.

Ačkoliv stála vždy tak nějak stranou Barcelony, s její historií je hora velice spjatá. Dlouhá staletí byl Montjuïc strategickým místem, z něhož se dala Barcelona pohodlně bránit/dobývat. Zcela logicky tu také odnepaměti vždy stála nějaká pevnost sloužící často oběma zmíněným účelům. Ta aktuální je z roku 1751. Pevnost na Montjuïcu je vůbec pro Barcelonu zvláštním symbolem. V posledních dvou stoletích se totiž pevnost stala spíše než symbolem ochrany symbolem pokory a strachu. Roku 1808 se na Montjuïc dostala Napoleonova vojska, a snadno tak ovládla Barcelonu, v letech 1842 a 1843 odtud bombardováním španělští generálové potlačovali barcelonské revolty. Od konce 19. století pevnost sloužila především jako obávané vězení pro dělníky, anarchisty a jiné nepřátele tehdejších režimů. Tamní vězení proslulo svým krutým mučením. Velice smutnou roli sehrál Montjuïc i během občanské války (1936-1939) a po ní. Frankisté zde popravili přes 4 000 politických vězňů, mimo jiné i Lluíse Companyse (premiér katalánské vlády 1933-34 a 1936-40). Kromě toho tu v bídných hygienických podmínkách živořily další spousty politických vězňů. Až do roku 1960 zde bylo vojenské vězení.


  
MNAC
První polovinu 20. století si tedy většina Katalánců Montjuïc nespojí s příliš pozitivními myšlenkami. Dodnes je pevnost tyčící se nad Barcelonou vnímána s pocitem velkého historického trápení. O to zajímavější je skutečnost, že na řadu turistů/cizinců naopak Montjuïc působí velice pozitivním dojmem. Hora totiž není jen pevnost na jejím vrcholku. Vzhledem k velké rozloze tu totiž najdete všechno možné - pro turisty učiněný ráj. Rozkládá se tu například nejslavnější barcelonský hřbitov. Dále je tu řada muzeí - Fundació Joan Miró, Poble Espanyol, Teatre Grec, a především MNAC - Museu Nacional d'Art de Catalunya. Zvlášť toto poslední je oblíbenou turistickou zastávkou. Kromě slušné sbírky katalánského umění tu mají krásné výhledy na Barcelonu a speciálně na světelnou zpívající fontánu Font Màgica.

Tím však výčet atrakcí nekončí. Kromě zmíněného MNAC je tu i celý výstavní areál, jenž byl vybudován pro Světovou výstavu 1929. Jeho součástí je i jakési dvojče brněnské Vily Tugendhat - Německý pavilon pro světovou výstavu od stejného architekta. Bezesporu nejslavnějším areálem na kopci je však ten olympijský, v němž se odehrávala letní Olympiáda 1992. Kromě dosud skvěle využívaných stadionů tu najdete i krásné vyhlídkové terasy. Po celém kopci je také rozeseto množství krásných zahrad, z nichž řada je nově upravená. Zvláštní doporučení si zaslouží zahrady Jardins Mossèn Costa i Llobera, kde naleznete tisíce a tisíce všelijakých kaktusů a především bohorovný klid a soukromí, protože turisté o těchto zahradách nevědí a navíc není úplně snadné najít do nich cestu. To a mnohé další nabízí nejznámější barcelonský kopec. Při návštěvě Barcelony je to povinná zastávka, na niž se vyplatí rezervovat si minimálně jeden celý den. Dva však budou lepší.


Olympijský areál Montjuïc

Žádné komentáře:

Okomentovat