12. 5. 2013

Katalánsko a F1

U příležitosti GP Španělska, která se koná tento víkend již tradičně na Katalánském okruhu u městečka Montmeló, se v tomto článku podíváme na historické spojení F1 a Katalánska. Na kterých katalánských okruzích se jezdívalo? Konala se někdy GP Katalánska? A co katalánští piloti a další lidé ve Formuli 1? Odpovědi na tyto otázky naleznete v následujících odstavcích...


Je třeba předem říct, že GP Katalánska se ve F1 nikdy nekonala. Pod tímto názvem se jezdí pouze motocyklové závody, Formule 1 do Katalánska vždy zavítala pod hlavičkou GP Španělska. I když se to možná nezdá, v historii GP Španělska hostily hned tři katalánské okruhy! Byly jimi Pedralbes, Montjuïc a Montmeló, kde se jezdí nyní. Na všechny tři stejně jako i na závody, které se na nich konaly, se nyní detailněji podíváme. A poté se zaměříme na katalánské jezdce, kteří se za více než šedesátiletou historii F1 objevili v některé z velkých cen.

OKRUHY

CIRCUIT DE PEDRALBES
Circuit de Pedralbes
Okruh v Pedralbes byl pěkným městským okruhem v barcelonské čtvrti Pedralbes, která je dnes považovaná za jednu z nejluxusnějších adres v katalánské metropoli. Okruh vedl ulicemi Diagonal (tehdy Av. Generalísimo Franco), Numancia, Avinguda de Pedralbes, Passeig Manuel Girona a Avinguda de Esplugues. Měřil přesně 6 316 metrů a rekordní čas na kolo zde stanovil Juan Manuel Fangio v roce 1951 (2:16.93). GP Španělska se v Pedralbes konala dvakrát - poprvé 28. října 1951 (což byla zároveň i historicky první GP Španělska) a podruhé 24. října 1954.

Závod v roce 1951 vyhrál Juan Manuel Fangio (Alfa Romeo), v roce 1954 zase zvítězil Mike Hawthorn (Ferrari). I přes velkou oblibu to však byl poslední F1 závod na tomto místě. O rok později se tragický incident v Le Mans postaral o přehodnocení bezpečnosti na všech evropských okruzích a ten v Pedralbes už by novým bezpečnostním požadavkům nemohl vyhovět. Veškeré závody se tak přesunuly na další městský okruh - Montjuïc.

CIRCUIT DE MONTJUÏC
Circuit de Montjuïc
Závod F1 pak do Španělska na dlouhou dobu nezavítal, až v roce 1967 se znovu uskutečnila španělská velká cena. Vybraným okruhem byla Jarama, nicméně v následujících letech se rozhodlo, že se madridský okruh bude střídat s novým barcelonským. A tak se F1 vrátila do Katalánska, přesněji na městský okruh v krásné scenerii kopce Montjuïc a výstavního areálu postaveného ku příležitosti Světové výstavy 1929. GP Španělska se tu jela v letech 1969, 1971, 1973 a 1975 - pak se na dlouhé roky vrátila do Jaramy a od poloviny 80. let se dějiště přesunulo do Jerezu.

Okruh měřil 3 790 metrů a rekordní kolo tu v roce 1973 zajel Ronnie Peterson (1:23.80). Kromě formulí se tu proháněli také motorky a cyklisté (např. součást Tour de France nebo Vuelta de España). V letech 1969 a 1971 tu vyhrál Jackie Stewart, přičemž ono první vítězství znamenalo i zajímavý historický zápis: Bruce McLaren, druhý v pořadí, na Stewarta v cíli ztratil 2 kola! Takový rozdíl mezi vítězem a druhým v cíli v historii F1 nastal pouze dvakrát - poprvé zde na Montjuïcu a podruhé roku 1995 v Austrálii. V roce 1973 zvítězil Emerson Fittipaldi.

Rok 1975 znamenal pro Montjuïc konečnou. Odehrál se tu totiž z historického pohledu nesmírně zajímavý, avšak z lidského pohledu velice tragický závod. Již před jeho začátkem se jezdcům nezdála bezpečnostní opatření, nedostatečné bariéry a další záležitosti. Někteří se snažili závod bojkotovat, jediným, kdo však skutečně protestně odjel a do závodu nenastoupil, byl Emerson Fittipaldi. K tragédii došlo v 25. kole, kdy se po nehodě dostal monopost Rolfa Stommelena mimo trať. To zapříčinilo smrt několika přihlížejících diváků. Kvůli tomu byl také závod předčasně ukončen ve 29. kole a rozdělovala se jen půlka bodů. Montjuïc 1975 znamenal pro F1 kromě tragédie také jediné vítězství v kariéře pro Jochena Masse a především jediné mistrovské body, na které kdy v F1 dosáhla žena - Lella Lombardi skončila šestá, za což brala 0,5 bodu.

CIRCUIT DE CATALUNYA (MONTMELÓ)
Circuit de Catalunya (Montmeló)
F1 se do Barcelony vrátila až takřka po dvou dekádách. Od roku 1991 hostí GP Španělska Katalánský okruh nacházející se u městečka Montmeló, asi 30 km od Barcelony. V současnosti měří 4 655 metrů. Domovem Velké ceny Španělska je i letos, otázkou však je, jak to bude do budoucna - zdali se Katalánský okruh bude či nebude střídat s Valencií. 

Barcelonský okruh je taktéž oblíbenou testovací tratí, což je i výhoda pro fanoušky. Je sice pravda, že testovací jízdy nejsou ani zdaleka tak napínavé jako závody, na druhou stranu však je výsledný dojem docela podobný. Avšak při testech se za 10 euro můžete pohybovat podél celé trati a dokonale tak okruh poznat. Během závodu těch 10 euro brzy utratíte za sladký nápoj (vstupenka má pak aspoň o cifru víc). Kapacita tribun je okolo 130 000 diváků. Za posledních více než 20 let zažil Circuit de Catalunya spoustu pěkných závodů. Jasným králem je i tady (stejně jako na většině dnešních tratí) Michael Schumacher, jenž tu zvítězil šestkrát (1995, 1996, 2001 - 2004).


JEZDCI

JOAN JOVER SAÑÉS (1903 - 1960)
Barcelonský rodák se mohl stát oficiálně prvním španělským i katalánským závodníkem ve F1. Tento primát mu nicméně uzmul Francesc Gòdia. Abychom to uvedli na pravou míru - oba debutovali v GP Španělska 1951, která se jela na barcelonském okruhu Pedralbes. Oba se do závodu kvalifikovali, jenže Jover i Sañés nakonec ani neodstartoval kvůli rozbitému motoru svého Maserati. Oficiálně se tedy závodu jako takového neúčastnil, a proto je za prvního Španěla/Katalánce ve Formuli 1 považován jeho mladší kolega. Svou závodní kariéru ukončil Jover i Sañés v roce 1960, poklidného "důchodu" si však bohužel dlouho neužil, jelikož dva týdny poté zemřel při dopravní nehodě poblíž městečka Sitges.

FRANCESC GÒDIA I SALES (1921 - 1990)
Jeho Maserati v historicky první GP Španělska, která se konala 28. října 1951, do závodu odstartovalo, a tak se Gòdia stal oficiálně prvním Španělem i Kataláncem ve F1. V závodě, ve kterém slavil svůj první titul mistra světa Juan Manuel Fangio, dojel Gòdia desátý se ztrátou deseti kol právě na vítězného Argentince. V mistrovství světa F1 se objevil ještě v letech 1954, 1956, 1957 a 1958, přičemž do statistik si zapsal 14 GP (z toho jednou se nekvalifikoval, takže 13 startů). Nejvíce se mu dařilo v roce 1956, kdy skončil dvakrát čtvrtý (Německo a Itálie), a zaznamenal tak pěkných 6 bodů do historických tabulek.

Kromě automobilových závodů Gòdia miloval i umění - byl vášnivým sběratelem obrazů. Jeho kolekce, která patří mezi nejvýznamnější privátní umělecké sbírky ve Španělsku (Zurbarán, Nonell, Casas, Picasso,...), je k vidění ve Fundació Francisco Godia.

ANTONI CREUS I RUBIN DE CELIS (1924 - 1996)
Ačkoliv se narodil i zemřel v Madridu, bývá často veden coby původem katalánský závodník, což se ostatně dá odhadnout i podle jména. Ve Formuli 1 se objevil v jediném závodě - GP Argentiny 1960, do níž se svým Maserati odstartoval z poslední (22.) pozice. Odkroužil pouze 16 kol a pak svou snahu vzdal. Byl to jeho první a zároveň poslední závod ve F1.

ÀLEX SOLER-ROIG (1932)
Trvalo celou dekádu, než se v královně motorsportu opět uvedl nějaký Katalánec. Àlex Soler-Roig zde působil v letech 1970 - 1972 (což vzhledem k ročníku narození bylo již dost pozdě ve světě F1). Velkou díru do světa však neudělal, za ty tři roky se účastnil celkem 10 GP, avšak jen do šesti z nich odstartoval - žádnou však nedokončil. Za ony tři roky vystřídal stejný počet týmů - Lotus, March a BRM.

LLUÍS PÉREZ-SALA (1959)
Po další dlouhatánské odmlce katalánských pilotů ve Formuli 1 přichází v roce 1988 další rodilý Barceloňan. Lluís Pérez-Sala byl součástí kolotoče F1 celé dvě sezony (1988 a 1989) a to v barvách stáje Minardi. Celkem 32 závodních víkendů dokázal přetavit v 26 startů v GP (šestkrát se nekvalifikoval) a jeden mistrovský bodík za šesté místo v GP Velké Británie 1989. Část sezony 1988 tvořil u Minardi čistě španělskou závodní dvojici společně s valencijským rodákem Adrianem Camposem. Po skončení závodní dráhy pracoval mimo jiné i na pozicích analytika závodů F1 v různých médiích. V roce 2012 se stal šéfem španělského F1 týmu HRT, ten ale po roce skončil v propadlišti dějin. Lluís Pérez-Sala je také strýcem mladého a velice talentovaného barcelonského mladíka Daniela Juncadelly. I toho možná někdy uvidíme ve F1.

PEDRO MARTÍNEZ DE LA ROSA (1971)
Přichází "zlaté období" jezdců narozených v Katalánsku. Nové tisíciletí přivítá v sedačkách vozů F1 hned tři katalánské závodníky. Pedro de la Rosa debutuje ve F1 v březnu 1999 v GP Austrálie. A je to svým způsobem debut snů, jelikož s nikterak skvělým Arrowsem dosahuje na fantastickou šestou příčku. Pro nováčka úžasný vstup do kariéry, nicméně onen jediný bodík mu vydrží až do konce sezony. Skvělý výkon z prvního závodu již nezopakuje. Po dvou letech u Arrowsu přichází ještě těžší dva roky v Jaguaru - v sezoně 2002 vůbec neboduje a na pár let se loučí s pozicí závodního pilota. Svou kariéru spojuje s pozicí testovacího jezdce McLarenu - jeho velká chvíle přichází až v druhé polovině roku 2006, kdy nahrazuje vyhozeného Montoyu; v Maďarsku dojede druhý a celkem si v sezoně připíše 19 bodů.

U McLarenu v dalších letech pokračoval, ale opět jen jako testovací jezdec. Další šanci závodit dostal v roce 2010 tentokrát v sedačce Sauberu, ale ještě tentýž rok se zase pakoval. Závodění si naplno užil ještě loni v barvách HRT, opět však jen hluboko v poli poražených. Pro letošek se stal testovacím jezdcem Ferrari. Nyní již 42letý pilot další příležitost k závodění již nedostane. Jeho oficiální F1 statistiky se tak uzavřou na hodnotách: 105/107 závodů (statistiky se liší), 35 mistrovských bodů, nejlepší výsledek: 2. místo v GP Maďarska 2006.

MARC GENÉ (1974)
Testovacím kolegou De la Rosy u Ferrari je nyní Marc Gené, který tu však působí již od roku 2004. Rodák z města Sabadell také debutoval ve stejném závodě jako jeho výše zmíněný kolega - v Austrálii 1999. Dvě sezony v barvách Minardi však další pokračování kariéry Genému nezajistily. Získal v nich jediný bod z bláznivé GP Evropy 1999. Štěstí pak zkoušel ještě u Williamsu, ale šlo jen o sporadické závody. Celkově Gené ve Formuli 1 odjezdil 36 závodů a připsal si v nich 5 bodů. Vzhledem k věku se dá podobně jako u De la Rosy očekávat, že závodní kariéra ve F1 pro něj již skončila.

JAIME ALGUERSUARI (1990)
Zatím poslední Katalánec ve F1. A že do ní vstoupil stylově - jeho debut ve stáji Toro Rosso v roce 2009 udělal z Alguersuariho rekordmana F1. Stal se vůbec nejmladším pilotem F1 v historii a to ve věku 19 let a 125 dní! Pro Toro Rosso závodil i následující dva roky a i když se postupně zlepšoval (5 bodů v sezoně 2010, 26 bodů v sezoně 2011), vytouženou pozvánku do prvního týmu (Red Bull) nedostal. Právě naopak. Od té doby se ve F1 vyskytuje pouze jako komentátor nebo testovací jezdec Pirelli. Ačkoliv je stále ještě zatraceně mladý, místo v současné konkurenci bude hledat jen hodně těžko. Ve svých 23 letech má zatím na svém kontě 46 startů a 31 bodů. Díky svému angažmá ve Formuli 1 se stal i poměrně slavným DJ. Možná ho tedy čeká kariéra ještě i jinde než ve světě rychlých kol.


Žádné komentáře:

Okomentovat