29. 6. 2013

Francesc Berenguer Mestres

Dnes většině lidí jméno Francesc Berenguer i Mestres nic neřekne. Ačkoliv nikdy nezískal vytoužený titul architekta, přesto o něm dnes bude řeč jako o významném katalánském architektovi, který spolupracoval s tím největším géniem, jaký se v katalánské architektuře kdy objevil. Berenguer možná zůstal v jeho stínu. Tak či onak, jeho odkaz je velice zajímavý a zejména v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia je dodnes autorem mnoha charakteristických staveb, které čtvrti dodávají její velké kouzlo.


FRANCESC BERENGUER I MESTRES (1866-1914)
  
Francesc Berenguer i Mestres
(Foto: wikipedia.org)
Když Francesc Berenguer v roce 1914 zemřel, Antoni Gaudí prý prohlásil: "Přišel jsem o svou pravou ruku." Berenguer a Gaudí k sobě zkrátka patřili, to bylo jasné prakticky již od Berenguerova narození...

Francesc Berenguer i Mestres se narodil v létě 1866 v Reusu. Jeho otec byl v tomto městě učitelem, a tak ne náhodou vídal ve školních lavicích sedávat malého Gaudího. To ale ještě malý Francesc ani nebyl na světě. Mezi Berenguerem starším a Gaudím se nakonec vytvořilo přátelské pouto, které bylo pro další vývoj Berenguera mladšího klíčové. Již od malička měl ve svém budoucím povolání jasno (nebo ho měl alespoň jeho otec - to už se dnes nedozvíme), a tak, jakmile dovršil 15 let, vydala se celá rodina Berenguerových do Barcelony, aby synovi umožnila studia vysněné architektury. To bylo možné právě jen díky přátelství s Gaudím, který panu Berenguerovi staršímu dokázal sehnat studenty na soukromé hodiny, aby rodina v Barceloně vůbec nějak přežila.


Mladý Francesc Berenguer tedy začíná svá studia v roce 1881, ovšem je ještě horším studentem, než býval Gaudí. Díky svému nadání snadno proplouval spíše umělecky směřovanými předměty (kresba a podobně), avšak velké problémy mu dělaly předměty technického rázu. Do toho se poměrně časně oženil. Adelaidu Bellvehí si vzal již ve svých 20 letech a velice brzy se mladá rodina rozrostla o celkem 7 dětí. Starosti o uživení rodiny tak znamenaly naprostý konec Berenguerovi akademické kariéry - v roce 1888 definitivně zanechává studií. Právě kvůli početné rodině se již odmlada musí náležitě ohánět, zaměstnán je proto jako pomocník hned v několika architektonických ateliérech. Rozhodujícími pro jeho tvorbu byly především dva z těchto ateliérů. Díky práci pro dílnu Miquela Pascuala Tintorera, jenž byl hlavním obecním architektem ve čtvrti Gràcia a jemuž posléze dělal vrchního asistenta právě Berenguer (od roku 1892), po sobě nejvíce děl rodák z Reusu zanechal právě v této malebné městské čtvrti.


Rozhodujícím pro Berenguerův život však byl opět Gaudí. Ten mladému architektovi nabídl práci ve své dílně s příslibem doživotního přísunu zakázek. Berenguer s Gaudím spolupracoval od roku 1887 a je bez debaty, že tato praxe mu přinesla mnohem víc než všechny architektonické školy světa. Tato spolupráce postupně přerostla i v opravdové a upřímné přátelství. Vedle toho Francesc Berenguer prokázal skutečný talent a schopnost se velmi rychle učit, a tak mu postupně byly Gaudím svěřovány stále důležitější úkoly.


Na tomto místě je třeba se opět vrátit k Berenguerovým nedokončeným studiím. V nich totiž tkví jeho největší zvláštnost. Jelikož svá studia řádně neukončil, vysokoškolský diplom pro něj už navždy zůstal nedosažitelnou záležitostí. V důsledku toho ovšem nemohl stavět, proto se pod řadu jím vytvořených projektů podepisovali jiní architekti. Tak tomu bylo například u v předchozích článcích již zmiňovaném domě Casa-Museu Gaudí v Parku Güell, který Berenguer navrhl od sklepa až po střechu, avšak pod oficiálním projektem je podpis Gaudího. A stejný osud postihl i ostatní Berenguerovy stavby, jak uvidíme později. V tomto ohledu je tak dodnes těžké přesně určit, které návrhy pocházejí z pera Berenguera a které nikoliv (i když si Francesc Berenguer vytvořil svůj vlastní styl, logicky pod vlivem Gaudího přejal i řadu prvků charakteristických pro dílo nejslavnějšího katalánského architekta).


Tento hektický způsob života a pracovní vytížení pravděpodobně přispěly k předčasnému úmrtí Gaudího "pravé ruky". V posledních letech života ho trápily dýchací obtíže; zemřel v roce 1914 ve věku nedožitých 48 let. Ten samý rok však přeci jen jeden Berenguer získává vysokoškolský diplom z architektury - nejstarší syn, Francesc Berenguer i Bellvehí (1889 - 1952) tak pokračuje v otcových šlépějích...

Casa Cama i Escurra (Gran de Gràcia, 15)
Casa "Cama II" (Gran de Gràcia, 77)
Skutečnost, že Berenguer architekturu nikdy nedostudoval, komplikuje dnešním odborníkům na modernisme práci. Protože jeho projekty za něj podepisovali jiní architekti, autorství řady staveb je dodnes obestřeno tajemstvím. U mnoha z nich totiž již dnes nelze určit, jestli je Berenguer navrhl celé nebo se na nich jen částečně podílel. Takřka s jistotou však lze říct, že na většině děl, která jsou mu dnes připisována, měl skutečně lví podíl.

I když odborníci mezi jeho největší díla řadí Casa-Museu Gaudí v Parku Güell, práce na Celler Güell, několik budov a hlavní dozor nad pracemi v Colònia Güell nebo návrh domu Casa Burés, Francesc Berenguer se především neodmyslitelně podepsal na tváři barcelonské čtvrti Gràcia. Jeho stavby v této čtvrti možná nepatří mezi top díla světové architektury, nicméně každému, kdo v této bohémsky laděné barcelonské čtvrti pobyl nějaký ten čas, se doslova zaryly pod kůži. 

Stačí se například jen projít po hlavní gràcijské ulici - carrer Gran de Gràcia. Hned na samém začátku snad každého zaujme dům s číslem 15. Vlastně ani tak ne kvůli domu jako celku, avšak takřka každý obdivuje nádherné prosklené galerie, jimiž se dům se jménem Casa Cama i Escurra náležitě pyšní. Casa Cama i Escurra byla vystavěna v letech 1902 -1904 a pod projekt se podepsal architekt Joan Baptista Feu. Pravým autorem byl však Berenguer. Nejspíš pro velký úspěch navrhl náš stavitel docela podobný dům i v čísle 77. I když tento dům podle našich informací nemá ustálené jméno, přezdívá se mu Casa Cama II - možná právě kvůli oné podobnosti. Modernistická paráda na čísle 77 byla postavena okolo roku 1905 a může se pochlubit podobně výraznými galeriemi. Kromě těchto dvou skutečných perel ulice Gran de Gràcia je údajně Berenguer autorem i domu s číslem 237 - jeho architekturu tak nalezneme na začátku, uprostřed i na konci gràcijské hlavní třídy.

Dalšími zajímavými počiny v Gràcii jsou například Casa de l'Or (carrer d'Or, 44) nebo Centre Moral de Gràcia (carrer Ros d'Olano, 7-9). To ale stále ještě není vše. Francesc Berenguer má na svědomí i tři skutečně emblematické budovy této barcelonské čtvrti. Je autorem místní radnice (Casa de la Vila; 1905) ale především, právě Berenguer jest autorem dvou staveb, bez nichž bychom si dnes Gràcii jen stěží mohli představit: Mercat de la Llibertat (1893) a kostel Església de Sant Joan de Gràcia (1910).

Mercat de la Llibertat je nejstarším trhem ve zmiňované čtvrti a již déle než jedno století je též jedním z hlavních míst setkávání místních. Ke Gràcii zkrátka patří a místní obyvatelé na svůj trh mohou být právem pyšní - rekonstrukce, provedená v roce 2009, vynesla loni prestižní cenu organizace World Union of Wholesale Markets za nejlepší trh na světě. Podobně charakteristickým místem jako Mercat de la Llibertat je také jedno z mnoha (a dle mnohých to nejkouzelnější) gràcijských náměstí, Plaça de la Virreina. Velkou část kouzla tohoto náměstí spočívá právě v místním poněkud stroze vypadajícím kostele. Ten vznikl teprve v letech 1878 - 1884 podle původního projektu Magího Riuse, nicméně už na této "první verzi" spolupracoval i Berenguer. Kostel byl ale hodně poničen během nepokojů v roce 1909, známých jako Setmana Tràgica. Jeho rekonstrukce se ujal tentokrát již zcela výhradně Francesc Berenguer. Jeho dílo se stalo emblémem celého náměstí a přilehlého okolí.


Takový jest příběh architekta, který sice již navždy zůstane v Gaudího stínu, nicméně i dnes, takřka sto let po své smrti, má po celém světě řadu obdivovatelů a příznivců, po které je skutečnou ctí a především radostí žít obklopeni Berenguerovými stavbami nejen v barcelonské čtvrti Gràcia, nýbrž i v dalších částech Katalánska.


Església de Sant Joan de Gràcia
(Plaça de la Virreina)

Žádné komentáře:

Okomentovat