27. 11. 2013

Katalánští motocykloví šampioni 2013

Katalánci v současnosti vynikají především ve dvou světově prestižních sportech. Prvním z nich je samozřejmě fotbal, přičemž kromě skvělých katalánských hráčů (Xavi, Víctor Valdés, Gerard Piqué, Cesc Fàbregas a mnoho dalších) je v tomto ohledu hlavní výkladní skříní klub FC Barcelona. Tím druhým sportem jest motorismus, přesněji Mistrovství světa silničních motocyklů, kteréžto zahrnuje 3 prestižní kategorie: MotoGP, Moto2 a Moto3. V těchto soutěžích jsou Katalánci skutečnou světovou velmocí, ačkoliv se o tom tolik nemluví, jelikož při jejich triumfech hraje španělská hymna a vlaje španělská zástava.

I přesto však je třeba podotknout, že letošní mistři světa všech tří zmiňovaných kategorií pocházejí z Katalánska. Všechny tři novopečené šampiony si představíme, ale ještě předtím nezaškodí zmínit všechny Katalánce, kteří letos nastoupili do závodů MotoGP, Moto2 či Moto3. V potaz bereme jen závodníky skutečně narozené v Katalánsku; početnou španělskou kolonii ve světovém šampionátů však tvoří i jezdci z ostatních Països Catalans, kupříkladu: Jorge Lorenzo (Mallorca), Hèctor Barberà (València), Nico Terol (València), Sergio Gadea (València) a Lluís Salom (Mallorca).

Motocykloví závodníci původem z Katalánska:
MotoGP: Marc Márquez, Dani Pedrosa, Aleix Espargaró, Ivan Silva
Moto2: Pol Espargaró, Toni Elías, Ricard Cardús, Jordi Torres, Àlex Pons, Esteve Rabat.
Moto3: Maverick Viñales, Isaac Viñales, Àlex Rins, Àlex Márquez.

MARC MÁRQUEZ (MotoGP)
Nejzářivější hvězdou katalánského motoristického nebe je v současnosti bezesporu Marc Márquez. Aktuální mistr světa v MotoGP se narodil 17. února 1993 v městečku Cervera. Ve svých dvaceti letech toho ve světě burácejících motorek už mnoho dokázal a ještě víc se od něj čeká. Ani se není čemu divit, stačí stručný pohled do statistik...

Márquez naskočil do světa 125cc v roce 2008 a o dva roky později, tedy ve své třetí sezoně, tuto kategorii ovládl. V roce 2011 postoupil do Moto2. V ten samý rok byl celkově druhý a v sezoně 2012 již slavil mistrovský titul. Jeho forma však graduje. Zatímco v současné Moto3 potřeboval k titulu 3 sezony, v Moto2 to byly jen dvě. Letos debutoval v MotoGP... A stal se šampionem, poměrně logicky nejmladším v historii. Navíc ve své premiérové sezoně v dané kategorii. Co dodat? Ve svých dvaceti letech má na svém kontě 3 tituly mistra světa (po jednom z každé kategorie), během šesti sezon v soutěžích mistrovství světa odjel celkem 96 závodů, z nichž 32 vyhrál a v 55 stál alespoň na stupních vítězů. Jinými slovy, jen ta nejslibnější budoucnost pravděpodobně čeká na tohoto katalánského závodníka.


POL ESPARGARÓ (Moto2)
Narodil se 10. června 1991 v Granollers. Motorky určují prakticky celý jeho život, už jen proto, že i jeho o dva roky starší bratr Aleix je závodníkem. Aleix sice jezdí dokonce o třídu výš - MotoGP - avšak zatím je to jeho mladší bratr, jenž zastiňuje svého sourozence. Pol Espargaró poprvé závodil již ve svých 4 letech a do nejprestižnějšího světového šampionátu (v kubatuře 125cc) nahlédl poprvé v roce 2006. A je třeba dodat, že vskutku hvězdně. Na divokou kartu v domácí GP Katalánska startoval ve věku 15 let a 8 dní a jelikož závod dokončil na 13. místě, stal se vůbec nejmladším jezdcem na bodech v historii. Pravidelně pak do závodů nastupoval od GP České republiky v tom samém roce. Ve "stopětadvacítkách" jezdil až do sezony 2010, v níž skončil celkově třetí (vítězem se tehdy stal Marc Márquez).

Od sezony 2011 se objevuje v kategorii Moto2, v níž v roce 2012 stanul na celkovém druhém místě (opět ho porazil krajan Marc Márquez). Letos však již nic neponechal náhodě a pro vítězství v šampionátu si dojel s poměrně hodně solidním náskokem (Márquez se přesunul do MotoGP :-) ). Katalánskou nadvládu ve třídě Moto2 potvrdil i letos celkově třetí příčkou rodák z Barcelony, Esteve Rabat.


MAVERICK VIÑALES (Moto3)
Opravdu nejdominantnější postavení letos Katalánci měli v kategorii nejnižší - Moto3. Šampiona Mavericka Viñalese na stupně vítězů doprovodili: druhý - Àlex Rins a třetí Lluís Salom (Mallorca). Čtvrtý skončil Àlex Márquez. Kompletní čtveřice nejlepších v Moto3 pro rok 2013 tedy mluví katalánsky...

Maverick Viñales je nejmladším z trojice šampionů. Narodil se 12. ledna 1995 ve Figueres, ale bydlí v městečku Roses. Jako všichni současní mistři světa i on začal se závoděním velice brzy - ve 3 letech. Debutoval ve 125cc (dnes Moto3) v roce 2011 a již od prvního závodu všechny udivoval svou ohromnou jezdeckou vyzrálostí. Své první vítězství si užil již ve čtvrtém závodě kariéry (GP Francie 2011) a hned poté ho stvrdil i druhým místem v následující GP Katalánska. Ve své premiérové sezoně nakonec skončil na parádním třetím místě v celkové klasifikaci. Stejný celkový výsledek zopakoval i o rok později, přičemž se mu podařilo vyhrát například i v domácí GP. 


Hlavně díky úchvatnému začátku letos již nic neponechal náhodě a urval si pro sebe titul mistra světa pro rok 2013. Jako většina šampionů se vydává hledat novou výzvu do vyšší kategorie. V sezoně 2014 bude závodit v Moto2 v týmu Sita Ponse. Jen pro zajímavost uveďme, že Moto3 o jméno Viñales tak úplně nepřijde - v dané kategorii totiž závodí ještě Maverickův bratranec Isaac.


25. 11. 2013

Sant Pere dels Arquells: Katalánské stíhačky

Lidem se na zahradách povalují různé věci. Ne každá zahrada však připomíná chabě utajenou leteckou základnu. Jednu takovou již nadobro proslavil článek v katalánském deníku La Vanguardia. I my se nyní vypravíme do vesničky Sant Pere dels Arquells, kde nedávají dobrou noc lišky, nýbrž stíhačky.

Dvě dominanty vesničky Sant Pere dels Arquells vedle sebe. Je výraznější kostelík, nebo trojice migů?
(Foto: Google Maps)
Sant Pere dels Arquells je vlastně spíše taková osada správně patřící pod obec Ribera d'Ondara. V několika domcích tu bydlí okolo 50 lidí, část z nich jen přechodně. Kdysi tu možná býval klášter, nicméně jedinou významnou památkou zde po dlouhá staletí byl pouze místní kostel, postavený na počátku 12. století v románském slohu.

Donedávna. Několik posledních let tu má letitý kostelík velkou konkurenci, alespoň co se turistického zájmu týče. Xavier Monge, zámožný sběratel všelijakého vojenského harampádí, se jednoho dne rozhodl na svém pozemku vystavit klenoty své sbírky. Na zahradě, shodou okolností sousedící se zmiňovaným kostelíkem (na druhou stranu, v tak malé vesničce je asi těžké spolu nesousedit), mu stojí stíhačky, které by mu mohla závidět i leckterá africká země. MiG-15, MiG-21 a MiG-23, tyto tři legendární typy stíhaček v poklidu odpočívají v poněkud vyprahlém srdci Katalánska. Všechny v původních barvách sovětského, maďarského a dokonce československého letectva. Kdysi sloužily ve válečných konfliktech v Korey a ve Vietnamu, dnes je z nich už jen kvalitně sestavený šrot.

Ačkoliv nejnovější ze stíhaček, MiG-23, pochází z 80. let minulého století, tento typ letounu je stále ještě nedílnou součástí světových armád. Angola, Libye, Namibie, Sýrie, Jemen či Severní Korea - všechny tyto země mají desítky těchto starých migů. Jejich "odkladiště" v Sant Pere dels Arquells je zajímavé nejen onou bizarní kombinací moderních stíhaček a starobylého kostelíku, nicméně i tím, jak snadno přístupné tyto muzejní kousky jsou běžným kolemjdoucím. Sám majitel se o svých letadlech příliš bavit nechce. Tajemstvím je zastřená například skutečnost, jak se k letadlům vůbec dostal a jak je posléze dopravil až do malé katalánské vesničky. Obsáhlejší rozhovor prý časem poskytne jen vysoce odborně zaměřeným magazínům. Letadla v Sant Pere dels Arquells však neleží jen tak ladem. Xavier Monge se jimi často chlubí na setkáních s přáteli-nadšenci do vojenské techniky. Stíhačky tak byly jedním ze zlatých hřebů Setkání vojenské techniky v září 2012 či nejnověji na Šestém setkání vojenské techniky v září 2016, jež v Sant Pere dels Arquells spolupořádal právě Monge. 


I maličká a jinak zcela zapomenutá dědinka se tak rázem může stát velkým turistickým trhákem. Vlastně to všechno působí docela promyšleně. Pokud lehce zapátráte na Google Street View, zjistíte, že takřka hned vedle této malé katalánské letecké základny se nachází i autobusová zastávka. A garáž mezi nimi by snad mohla sloužit jako stánek s občerstvením. Tak takhle nějak nejspíš vznikají ta malá svérázná venkovská muzea... Muzeum katalánských leteckých sil tedy hledejte v Sant Pere dels Arquells!


To si tak v Sant Pere dels Arquelles vyjdete na procházku...  (Foto: Google Maps)

... a na co nenarazíte! Československý MiG uprostřed Katalánska (Foto: Google Maps)

24. 11. 2013

Barcelonská knihkupecká krize pokračuje

Rok 2013 se pomalu uzavírá a s ním snad i kritické období pro emblematická barcelonská knihkupectví. Vše začalo lednovým krachem Llibreria Catalònia, v posledních měsících se přidala například i Proa Espais nebo Roquer. Nejen legendární knihkupectví, nýbrž i legendární antikvariáty mají v dnešní době namále. Nejnovějším příkladem konce legend knižního trhu v Barceloně je i známý antikvariát Llibreria Cervantes-Canuda, který včera po 82 letech fungování nadobro zavřel.

Antikvariát byl 14. dubna 1931 založen Ramonem Mallafrém a až do dnešních dnů veden jeho synem Santiagem. Zvenku nikterak nápadné knihkupectví v jedné z bočních ulic vedoucích na Rambles uvnitř skrývalo přes 600 m2 napěchovaných knihami. Odshora až dolů tak, že občas tu opravdu nebylo k hnutí. To ale ostatně ke každému poctivému antikvariátu patří. Kousek od samotného centra města jste tu mohli narazit na řadu zajímavých a netradičních kousků. Místní specialitou byly historické knihy, zvláště pak ty zaměřené na španělskou občanskou válku. Pod zámkem tu také byla k nalezení spousta prvních edicí. Přes 40 000 knih z fondu antikvariátů se však tak úplně neztratí. Samotný Santiago Mallafré a někteří z jeho zaměstnanců plánují vznik menších antikvariátů někde dále od centra.

Za nuceným koncem populárního antikvariátu stojí jako takřka ve všech předchozích případech neustálé zvyšování nájmů. To z centra Barcelony vyhání drobné obchodníky, které ve starých prostorách nahrazují nadnárodní řetězce. V případě výše zmiňované Llibreria Catalònia to byl McDonald's, v případě Llibreria Canuda nás může těšit snad jen to, že dané prostory obsadí katalánský nadnárodní řetězec - oděvní značka Mango. To je však jen malá kompenzace za ztrátu legendárního knihkupectví. Jeho knihami napěchovaný suterén posloužil jako inspirace například pro známý bestseller Carlose Riuze Zafóna - Stín větru. "Pohřebiště zapomenutých knih" tak i nadále bude existovat již jen v Zafónově tetralogii - jeho reálná předloha právě zmizela v propadlišti dějin.

Llibreria Canuda, 2012 (Foto: Google Maps)

16. 11. 2013

Nejkratší ulice v BCN

Krátká ulice, krátký článek. I Barcelona má svá nej. Tou nejkratší ulicí, kterou se pyšní, je carrer de l'Anisadeta. V podstatě jen dva proti sobě stojící domy a je to. Celá ulička měří jen několik metrů a často se tváří spíš jen jako temné zákoutí (i když tak temně jako v roce 2008 už to tam nevypadá). Proto si jí vlastně ani nevšimnete. Zapadne o to víc, že hned vedle je slavný gotický kostel Santa Maria del Mar, který ve svém románu Katedrála moře proslavil barcelonský právník a spisovatel Ildefonso Falcones. Všichni tak logicky mají oči jen a jen pro nádhernou stavbu a jednoho z barcelonských unikátů si ani nevšimnou. 

Tím, že je ulice tak malá, se tu toho ani nestihlo mnoho slavného přihodit. Nejzajímavější anekdotou je tedy ta, jež nám vypráví o vzniku tohoto podivného alkoholem čpícího názvu. A skutečně. Ulička se tak jmenuje proto, že zde kdysi stával stůl, na němž si přístavní dělníci míchali své oblíbené drinky. Podle jedné z verzí byla anisadeta jakýmsi koktejlem anízovky a vody. Tedy, na zdraví!

Carrer de l'Anisadeta, 2008 (Foto: Google Maps)

8. 11. 2013

Remedios Varo

V rodné zemi dnes dosti zapomenutá, naproti tomu ve své adoptivní vlasti vroucně vzpomínaná ještě 50 let po své smrti. Surrealistická malířka Remedios Varo možná stále ještě na své velké historické docenění čeká. A spolu s ní čeká možná i její rodné katalánské městečko, aby se, až nastane vhodný čas, ke své rodačce přeci jen trochu víc hlásilo*.

  
Remedios Varo (1958)
(Foto: www.jornada.unam.mx)
Remedios Varo se narodila 16. prosince 1908 v tehdy zhruba dvoutisícovém městečku Anglès, jež leží necelých 20 km západně od Girony. Jak už tomu často bývá, v Katalánsku se narodila spíše náhodou - její otec pocházel z Andalusie a matka z Baskicka; Rodrigo Varo byl inženýr, a tak poměrně často cestoval po celém poloostrově. Léta 1908 - 1913 jeho rodinu zastihla v Katalánsku. I když tedy malá Remedios svých prvních 5 let života prožila právě v Anglès, na dlouhou dobu šlo o její jediný kontakt s Katalánskem.

Díky zaměstnání svého otce i Remedios během svého mládí zcestovala kus Španělska, svá studentská léta prožila v Madridu. Kromě uměleckého vzdělání se jí tu dostalo i prvních skutečných kontaktů s tehdejší španělskou uměleckou elitou. 

Po studiích a zhruba ročním pobytu v Paříži se vrací do země svého dětství - na počátku 30. let se usazuje v Barceloně (jednu dobu bydlí například na náměstí Plaça de Lesseps) a zde také začíná skutečně tvořit. Tato tvůrčí idylka však netrvá dlouho a i život Remedios Varo (stejně jako životy dalších milionů lidí) změní španělská občanská válka. Po útěku do Francie se rozhodne pro nový (exilový) život  na druhé straně oceánu. A tak začíná její mexická etapa - ta nejúspěšnější alespoň z uměleckého pohledu určitě.

Po několika cestách v rámci Latinské Ameriky se malířka definitivně usadila v Mexiku, kde si záhy vyzískala slušné renomé a zařadila se do vrcholných uměleckých kruhů po bok malířů jako Frida Kahlo nebo Diego Rivera. V posledních deseti letech svého života se ocitla na svém malířském (surrealistickém) vrcholu, který skončil až předčasnou smrtí katalánsko-mexické umělkyně na infarkt v roce 1963. Zvláště období 1953 - 1963 se stalo tím, v němž namalovala svá nejznámější díla. V Evropě tehdy platila jen za jednu z mnoha již zapomenutých avantgardních umělců, ovšem v Mexiku jí její tvorba přinesla určitou slávu a uznání. Takové, že letos, 50 let po její smrti, si ji studenti největší mexické univerzity UNAM vybrali jako hlavní "můzu" letošních oslav Día de los Muertos. Ve svém milovaném Mexiku tak duch Remedios Varo žije i nadále. Možná to někdy bude platit i o jejím rodném Španělsku (Katalánsku).

*I přesto ale právě na obecních stránkách Anglès najdeme jednu z nejpřehlednějších a zároveň nejpodrobnějších biografií polozapomenuté malířky.

6. 11. 2013

Anna Vives

Pro dokonaly pozitek z tohoto clanku je treba si nainstalovat TIPOGRAFIA ANNA!

V rubrice Osobnosti se venujeme vsem lidem, kteri jsou ci byli nejakym zpusobem spojeni s Katalanskem. A ne vzdy se musi jednat o slavne umelce, hudebniky, architekty ci sportovce. I kdyz s tim poslednim - sportem - ma neco spolecneho i dnesni clanek.

V nem si povime o 28lete slecne z Barcelony jmenem ANNA VIVES. Osud Anne znesnadnil zivot jiz na samem zacatku, jelikoz ji obdaril Downovym syndromem. Ackoliv se rade lidi s timto genetickym onemocnenim dari vice ci mene "zapadnout" do spolecnosti, zdaleka ne vsichni takto postizeni maji takove stesti.. I kdyz se Anna vzdy velice snazila byt co nejsamostatnejsi, hledat si zamestanani zvlast v dobe soucasne krize a vzhledem k vyse zminovane nemoci nebylo zvlaste v poslednich letech prilis nadejne. Po roce bezuspesneho hledani nakonec zakotvila v rodinne firme, kde po nejake dobe rozvinula svou zalibu v pismenech.



  
Anna Vives a Andrés Iniesta
(Foto: elperiodico.com)
A protoze jste se jiste ridili podle rady z prvniho radku tohoto clanku, vysledek jejiho snazeni v praxi muzete videt prave v tuto chvili.. 

Anna vytvorila sve vlastni pismo, svuj vlastni font, jenz je zdarma ke stazeni na vyse uvedenych strankach. Neni to ale ledajaky font - Anna se svym pismem jiz zaznamenala radu uspechu! Dokazala ho dostat na spoustu poutacu ci plakatu nejruznejsich akci a take na mnoho sportovnich dresu - dokonce i na dres slavneho fotbaloveho klubu FC Barcelona, ktery odehral letosni zapas Trofeu Joan Gamper s dresy vyhotovenymi v tomto fontu.. A mozna ze nekdy v budoucnu s timto pismem Barça absolvuje i celou sezonu - minimalne mezi fanousky klubu (k nimz se ostatne samotna Anna hrde hlasi) by se nasla velika podpora. Krome techto "profesnich" uspechu za svuj font a od nej odvinutou nadaci obdrzela i nekolik dalsich institucionalnich oceneni.


Nezbyva nez Anne poprat, aT ma i nadale tolik peknych grafickych napadu a snad ji jen poprosit o jednu malickost - aby jednou myslela i na tak podivne jazyky jako je ten cesky, ktery zkratka potrebuje ty sve hacky a krouzky. Treba i s temito vyzvami se jeste Anna Vives v budoucnu popere, a tak bude tento clanek moci svetlo sveta spatrit i ve sve neesemeskove podobe :-)


Vice o Anne a jeji nadaci: www.annavives.com.

Anna Vives a dres Andrese Iniesty (Foto: mundodeportivo.com)

Tipografia Anna na blogu Catalunya2011