28. 2. 2016

Takatà

Barcelona a sport, to je celosvětově dosti známá kombinace. Stačí jen vzpomenout na jeden z nejslavnějších fotbalových klubů, závody Formule 1 nebo Olympijské hry z roku 1992. Jen málo lidí ale ví, že katalánská metropole má i svůj původní sport, jenž vznikl před více než sto lety na barcelonských plážích. Jmenuje se takatà a i přes stoletou tradici jsou jeho vyhlídky do budoucna spíše zlé...

Takatà je ve své podstatě kombinací tenisu a plážového volejbalu. Tento zvláštní sport vznikl podle všeho v zimě roku 1914 na jedné z barcelonských pláží. V té době v Barceloně existovaly dva soupeřící plavecké kluby, Club Natació Athletic a Club Natació Barcelona. Jelikož v zimních měsících bývá voda ve Středozemním moři na plavání příliš studená, členové těchto plaveckých klubů hledali nějaký způsob, jak se na pláži přes zimu udržet ve formě. A tak se zrodil takatà. Kterak se dozvíte i v následujícím videu, hraje se v písku, na hřišti o rozměrech 15x6 metrů se sítí ve výšce 160-170 cm uprostřed. Ke hře se používá tenisový míček, k jehož odpalování používají hráči výhradně své ruce.

Zvuk, jenž při tom vzniká, ostatně dal sportu jeho název. I když jde o 100% barcelonský (či ještě spíše barcelonetský) sport, v současnosti se na barcelonských plážích zas až takové oblibě netěší. Většinu současných hráčů tvoří spíše starší generace a je jen velmi málo dětí, které se o něj zajímají. Proto tedy jeho budoucnost nevypadá zrovna růžově. Na druhou stranu, pokud vás zaujal, můžete popřemýšlet o založení možná vůbec prvního takatà klubu mimo Katalánsko.



25. 2. 2016

Katalánský jazyk a literatura (Ohlasy v katalánském tisku)

Sice s několikaměsíčním zpožděním, ale přeci jen se unikátní obor Katalánský jazyk a literatura, který od loňského září existuje na Filozofické fakultě MU v Brně, dočkal své slavnostní inaugurace. Ta proběhla 25. února 2016 v 10.00. Součástí slavnostního zahájení byla i přednáška na téma Katalánsko a Morava: epizody z dějin komparativní sociolingvistiky, o kterou se postaral katalánský lingvista a politolog Albert Branchadell.


Slavnostní otevření zmiňovaného oboru konečně také přitáhlo zájem katalánských médií. Souhrn všech publikovaných článků souvisejících se studiem katalánštiny (i když ve většině případů jde o jednu a tu samou agenturní zprávu) v Brně naleznete v následujícím seznamu odkazů:

10. 2. 2016

Sant Feliu de Guíxols

Město Sant Feliu de Guíxols (22 000 obyv.) má na slavném katalánském pobřeží Costa Brava zvláštní postavení. Pro oblast zmiňovaného pobřeží je v podstatě hlavním městem, i když pořád ještě tak trochu stojí stranou turismu. Mnohem více hotelů a zaplněných pláží najdete například v sousedních S'Agaró nebo Platja d'Aro. I proto si Sant Feliu de Guíxols dodnes udrželo zvláštní přístavní atmosféru trochu vzdálenou zbytku Costa Bravy.

   
Klášter v Sant Feliu de Guíxols
(Foto: wikipedia.org)
Ačkoliv byla tato oblast trvaleji osídlena již iberskými kmeny, které se usadily na kopečku, jenž santguíxolskou zátoku rozděluje vedví (Punta dels Guíxols), opravdová historie města se začíná psát až s legendou o sv. Felixovi. Ta pochází přibližně ze sedmého století a odkazuje na události ze století čtvrtého, kdy byl křesťanský misionář sv. Felix umučen a shozen do moře právě ze zmiňovaného kopečku. 

Další klíčovou událostí dějin Sant Feliu de Guíxols je vznik tamního kláštera. Stalo se tak v polovině 10. století (zasvěcen byl právě sv. Felixovi) a v podstatě až do století devatenáctého šlo o nejdůležitější stavbu ve městě - centrum dění, odkud se vždy rozhodovalo o další budoucnosti města. Díky své strategické pozici na katalánském pobřeží bylo Sant Feliu de Guíxols poměrně důležitým obchodním a především pak dobyvatelským přístavem během velké katalánské expanze ve 13. stol. Řada místních se aktivně účastnila dobývání Mallorky. Od 18. století již naplno propuká velká místní tradice, to jest výroba korkových uzávěrů láhví od vína. Mimochodem o vzniku korkového uzávěru panuje řada legend a jedna z nich přímo zmiňuje i toto katalánské město. Podle ní se slavný mnich Dom Perignon při svých pokusech o vytvoření šampaňského inspiroval při následném uzavírání lahví u poutníků, kteří do jeho kláštera přicestovali právě ze Sant Feliu de Guíxols. Ať už to bylo jakkoliv, korkový průmysl je dnes hned po cestovním ruchu tím nejdůležitějším ekonomickým odvětvím města.

Cestovní ruch město ovládá od konce 50. let minulého století, i tak tu ale jsou k vidění i jiné věci než jen hotelové a apartmánové komplexy. Mezi nejzajímavější místní památky patří krom zmiňovaného kláštera (aktuálně sídlo městského muzea) například kaple sv. Amançe (Capella de Sant Amanç), kasino La Constància, záchranná stanice El Salvament a také Pedralta (největší evropský viklan). Za docela zajímavý je považován i místní karneval.

8. 2. 2016

Sant Cugat & Sant Feliu

Na počátku 4. stol. n. l., kdy velké části Evropy stále ještě vládli Římané, došlo především za vlády císaře Diokleciána k poslednímu velkému pronásledování křesťanů na půdě Římského impéria. Smrt v tomto nechutném víru násilností našli i dva misionáři, kteří přišli šířit křesťanství na území dnešního Katalánska. I tak tu ale po sobě zanechali mnoho stop.

Byli jimi Sant Cugat a Sant Feliu (česky sv. Kukufas a sv. Felix). Oba se narodili a vyrostli ve druhé polovině 3. stol. n. l. ve městě Scillium, nedaleko Karthága (dnešní Tunisko), ačkoliv není známo, jestli šlo jen o přátele, nebo mezi nimi byl i nějaký příbuzenský vztah. Koncem 3. stol. se ze severu Afriky vydali do Hispánie, aby nakonec zakotvili v Barceloně. Zatímco Sant Cugat zůstal v Barceloně, Sant Feliu se vydal více na sever, do Girony.

Obraz Degollació de Sant Cugat (1507), autor: Ayne Bru*,
ze starého oltáře kláštera v Sant Cugat del Vallès, 
dnes patří do sbírek MNAC (Foto: Google Art Project) 

Jejich misionářská činnost však neměla dlouhého trvání. Diokleciánovo řádění postupně dolehlo i na ně, i když prameny se značně rozcházejí, v jakém roce byli oba svatí umučení (nejčastěji se zmiňují roky 303 a 304 n. l.). Sant Feliu byl před smrtí vláčen mezky po cestách v Gironě a okolí, nakonec údajně zemřel v místech, kde dnes stojí město Sant Feliu de Guíxols. V Gironě je mu zasvěcen jeden z kostelů, nicméně ve městě stále existuje problém se záměnou této historické osobnosti s jiným místním sv. Felixem, který byl postavou čistě legendární.

Sant Cugat si prošel peklem mučení v římském táboře Castrum Octavianum, který stával na místě dnešního města Sant Cugat del Vallès, jehož patronem je dnes právě sv. Kukufas. Jeho kult je ostatně po Katalánsku docela dost rozšířený a to již od 5. stol.; po celém historickém území Katalánska lze najít mnoho kaplí a kostelíků zasvěcených právě zmiňovanému mučedníkovi. Podle legendy musel před smrtí zakusit mnoho různých druhů mučení, všechna ale nějakým zázrakem přežil. Proto bylo rozhodnuto "ušetřit" ho dalších muk a jednoduše mu setnout hlavu. Tak se nakonec stalo dle tradice 25. července 303 nebo 304. Zajímavé je, že Sant Cugat svou smrtí přispěl i k dalším svatořečením. Legenda praví, že jeho mrtvé tělo křesťansky pohřbily dvě mladé dívky z nedaleké římské osady Iluro (dnes Mataró), Juliana a Sempronia. Vojáci se však nečekaně na místo vrátili a obě dívky kvůli jejich křesťanskému gestu okamžitě popravili na tom samém místě. Jejich vztah k Mataró je znám až od 17. století, odkdy se též staly patronkami města. Jejich svátek připadá na 27. červenec.



*Ayne Bru - renesanční malíř německého původu ze 16. století. Původním jménem nejspíše Hans Brün, což některé vede k názoru, že mohl pocházet z Brna; dle jiných se narodil na území dnešní Belgie. Jeho jediným spojením s Katalánskem je právě výše zmiňovaný obraz, který byl součástí hlavního oltáře kostela v klášteru v Sant Cugat del Vallès. Oproti tehdejším zvyklostem se obraz vyznačuje až krutě přesvědčivým realismem. Psa ze spodní části obrazu si pro některá svá díla vypůjčil mnohem slavnější katalánský malíř Salvador Dalí.