30. 3. 2016

Manlleu & Torelló

Kousek severně od města Vic se na trase regionálních vlaků směřujících do Pyrenejí rozkládají v rovině známé jako Plana de Vic dvě města - Manlleu a Torelló. Ačkoliv při pohledu z vlaku to tak možná nevypadá, i v těchto místech lze najít něco neobyčejného či přinejmenším zajímavého.

Centrální náměstí (Plaça de Fra Bernadí) v Manlleu (Foto: Facebook Ajuntament de Manlleu)

MANLLEU
Ačkoliv je okolí Manlleu poměrně bohaté na archeologické nálezy z doby kamenné či bronzové, podobně jako v případě sousedního Torelló i Manlleu vzniklo pravděpodobně někdy v 9. stol. původně jako skupinka domů okolo místního kostela - v daném případě jde o kostel a následně i klášter Santa Maria de Manlleu, o němž máme první písemnou zmínku z roku 906. Současný kostel je však až barokní verze z 18. století, navíc kompletně zrekonstruovaná po ničivém požáru z počátku španělské občanské války (červenec 1936). V dalších staletích se osud města vesměs prolínal s osudem Katalánska - i zde museli přestát nejrůznější boje či morové rány. Zajímavostí je, že během války o španělské dědictví (1701-1714) se Manlleu přidalo na stranu později vítězných Bourbonů, a to na truc tehdy znepřátelenému městu Vic, které naopak podporovalo Habsburky. Proto Manlleu po válce neutrpělo žádné represe a mohlo v poklidu vzkvétat. Největšího rozvoje však dosáhlo s průmyslovou revolucí v průběhu 19. stol. Podobně jako v případě Torelló i zde hrál hlavní roli průmysl textilní, který ve 20. století vystřídala metalurgie. Ještě předtím byla významná i místní produkce šňupacího tabáku. V roce 1879 dorazila do Manlleu železnice. Aktuálně je město domovem více než 20 000 obyvatel.

Co se týče památek a podobných spíše turistických záležitostí, Manlleu toho až tolik nabídnout nemůže, i když třeba milovníci románského slohu najdou potěšení v kostelících Sant Julià de Vilamirosa a Sant Esteve de Vila-setrú, které se nacházejí na periferii spíše industriálně laděného města. Nejznámějším muzeem je pak Museu del Ter, jež bylo zřízeno roku 2004 v budově bývalé továrny (Can Sanglas) na konci místního vodního kanálu. Právě procházka okolo tohoto kanálu návštěvníkovi asi nejlépe pomůže pochopit industriální historii města. A místem, které je v Manlleu opravdu třeba navštívit, je samozřejmě centrální loubené náměstí Plaça de Fra Bernadí (viz foto výše), centrum veškerého dění a jeden z nejmalebnějších koutů Manlleu. Pokud do této oblasti dorazíte v pravý čas, tedy paradoxně spíš v zimních měsících, více zážitků váš čeká v nedalekém Torelló...


TORELLÓ
Torelló je menší ze zmiňované dvojice. Bydlí tu okolo 14 000 lidí. Historie města sahá v podstatě až do 9. století, ze kdy máme též první písemné zmínky o místním hradu (Castell de Torelló*), jehož trosky se dnes nacházejí na kopci nad sousedním městečkem Sant Vicenç de Torelló. Samotná obec začala vznikat právě ke konci 9. století v okolí kostela Sant Feliu de Torelló, který je ve své nynější barokní podobě dodnes jedním ze symbolů města. Faktem je, že dějiny Torelló jsou dosti pohnuté. S trochou nadsázky se dá tvrdit, že co století, to nějaká pohroma. Zatímco ve 14. a 15. stol. město decimovaly morové rány, během války ženců (1640-1652) to byly zase hordy španělských a posléze francouzských vojáků, kteří proti sobě na území Katalánska válčili. Ani v dalších válkách nebylo Torelló ušetřeno. Vypáleno bylo ve slavném roce 1714, avšak zle se na něm podepsaly i války v průběhu století devatenáctého. Svou daň si vybrala i španělská občanská válka (1936-1939), jejímž standardem bylo vypalování kostelů na počátku vojny a tvrdá perzekuce republikánů na jejím konci.

A aby toho neštěstí nebylo málo, umístění města do soutoku dvou řek (Ter a Ges) přineslo místním řadu těžkých chvilek při pravidelných povodních. Poslední taková město postihla v říjnu 1940. Voda se tehdy prohnala několika ulicemi, na nichž doslova zametla se všemi těmi domy, které byly vystavěny z nepálených cihel. Výsledek: přibližně padesátka mrtvých. Ale přejděme i k něčemu pozitivnějšímu. Právě přítomnost obou řek dala Torelló v 19. stol. velký industriální potenciál. Postupně se tu začalo velice dařit textilnímu průmyslu, ve 20. stol. ho vystřídala metalurgie.


Dnešní Torelló je v Katalánsku kromě své průmyslové tradice proslulé především dvěma neobyčejnými kulturními záležitostmi. Jednou z nich je Festival de Cinema de Muntanya (doslova něco jako "Horský filmový festival"), jenž se koná každoročně v listopadu a má již mnohaletou tradici. Festival nabízí především snímky s ekologickou, horskou či všeobecně outdoorovou tematikou. Druhou slavnou akcí je místní karneval známý jako Carnaval de Terra Endins ("Karneval ve vnitrozemí"). Tedy abychom to uvedli na pravou míru, jeho sláva je poměrně dobře známá v rámci Katalánska. Mimo něj o této události většinou slyší jen hrstka vyvolených, nejčastěji pak zahraniční studenti z univerzity ve Vicu. Toť ovšem velká přednost onoho karnevalu, jelikož je jedním z mála, který si i při své velkoleposti (desítky tisíc lidí, spousta alegorických vozů atd.) dokáže udržet takřka stoprocentně domáckou atmosféru. Drtivá většina návštěvníků je totiž z Torelló, Manlleu, Vicu či okolních vesnic. Pro člověka mimo tuto oblast tak jde ve srovnání s jinými známými katalánskými karnevaly (Sitges, Vilanova) o dosti autentickou podívanou.

Karneval v ulicích Torelló (2016)
Karneval v ulicích Torelló (2016)


*První zmínky o tomto hradu pocházejí z roku 881. Jeho význam upadá v 15. století, jelikož ho roku 1427 hodně poničilo zemětřesení. Měl dokonce kvůli tomu být i zbořen, nicméně během katalánské občanské války (1462-1472) byl prokázán jeho stávající strategický význam. O necelých sto let později, roku 1554, však už takové štěstí neměl a byl na příkaz katalánského místokrále z větší části zbourán, aby neposkytoval útočiště banditům. Dílo zkázy pak o další dvě století později dovršil silný hurikán. Do dnešních dní se tak dochovaly jen trosky jediné věže.

Žádné komentáře:

Okomentovat