Joan Coromines i Vigneaux (1905-1997) byl jedním z nejvýznamnějších katalánských lingvistů všech dob. Jeho vědecké práce v oblasti španělské a katalánské etymologie (lingvistický obor zkoumající původ a vývoj slov) byly zcela průkopnické a jsou dodnes nepřekonané.
Narodil se roku 1905 v Barceloně jako jedno z osmi dětí v intelektuálně založené rodině. Jeho otec, Pere Coromines, byl známým advokátem a politikem, matka, Celestina Vigneaux, zase patřila mezi významné pedagožky. Na vědeckém poli působili koneckonců i Corominesovi mladší sourozenci: Ernest (1913-1992) jako matematik, sestra Júlia (1910-2011) byla významnou katalánskou psychoanalytičkou. Staršímu Joanovi již v útlém mládí učarovala jazykověda. Ačkoliv nejprve vystudoval práva a až následně lingvistiku na Universitat de Barcelona, jeho další akademické směřování už bylo zcela jasné. Svá univerzitní léta částečně strávil na studijních pobytech ve Francii či ve Švýcarsku, kde si soustavně prohluboval své znalosti románských jazyků. Kromě španělštiny, katalánštiny a okcitánštiny uměl též velmi dobře baskicky a měl detailní přehled o všech indoevropských a semitských jazycích. V roce 1931 obhájil disertační práci věnující se slovní zásobě aranéštiny (Vocabulario aranés).
V té době již také působil po boku Pompeu Fabry v Institut d'Estudis Catalans, kde začal pracovat na svých etymologických slovnících katalánštiny. To vše ale přerušilo vypuknutí občanské války v roce 1936. Coromines se následně přidal k velké uprchlické vlně španělské intelektuální elity a následující desetiletí strávil nejprve v argentinském a později americkém exilu. V letech 1948-1967 působil na univerzitě v Chicagu. Právě tam také vytvořil jedno ze stěžejních děl španělské lingvistiky, Diccionario crítico etimológico de la lengua castellana (1954-1957), což byl prakticky první skutečně vědecky zpracovaný etymologický slovník španělského jazyka. Coromines později toto dílo ještě vylepšil v nové rozsáhlé edici šestisvazkového Diccionario crítico etimológico castellano e hispánico (1980-1991). Tato práce ho definitivně zařadila mezi nejvýznamnější světové romanisty. Ani v USA ale nezapomněl na své katalánské kořeny, o čemž svědčí zvláště dílo El que s'ha de saber de la llengua catalana (1954), které se ve své době stalo skutečným bestsellerem.
I tak ale Coromines zůstával v rodném Katalánsku vesměs neznámým. Až po definitivním návratu z Chicaga (1967) se naplno začal věnovat tomu, co považoval za své hlavní životní poslání - vytvořit etymologický slovník i pro katalánštinu. Snad za tím účelem si pořídil domek ve známém plážovém středisku Pineda de Mar, kde trávil čím dál víc času a kde se na posledních 20 let svého života usadil natrvalo. Převážně v Pinedě tak vznikla klasická díla katalánské lingvistiky: devítisvazkový Diccionari etimològic i complementari de la llengua catalana (1980-1991) a osmisvazkový Onomasticon Cataloniae (1989-1997). Ačkoliv z dnešního pohledu nejde o díla bez chybičky, svým rozsahem a kvalitou zkrátka dosud nemají konkurenci. První zmiňované dílo zachycuje původ a vývoj katalánského lexika, druhé pak osvětluje původ a význam více než 400 000 vlastních jmen a toponym vyskytujících se v katalánsky mluvících oblastech. Obě díla jsou Corominesovou celoživotní prací; první data začal sbírat již během svých univerzitních studií.
Za svou lingvistickou dráhu si Joan Coromines ve Španělsku odnesl řadu ocenění, i když některá z nich pro své katalanistické přesvědčení odmítl. Asi nejznámějším případem takového odmítnutí se stala možnost být součástí Španělské královské akademie (RAE), instituce, která tradičně hlídá a určuje normu spisovné španělštiny. Coromines členství odmítl s tím, že jeho jediným jazykem a národem, které považuje za své, je ten katalánský, a také na protest proti neustálému negativnímu postoji Španělska vůči katalánskému jazyku. Nejvyšších ocenění se mu dostalo i v Katalánsku - v roce 1980 se stal jedním z prvních držitelů nejvyššího katalánského vyznamenání (Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya). Joan Coromines zemřel 2. ledna 1997 v Pineda de Mar. Pochován je v Barceloně, na hřbitově Montjuïc.
Žádné komentáře:
Okomentovat