4. 12. 2016

Arnau de Vilanova: Lékař papežů a králů

Arnau de Vilanova (1240?-1311), v češtině znám také jako Arnald z Vilanovy, byl středověký lékař, diplomat, teolog a dle pozdějších učenců též významný alchymista. Ačkoliv dnes zůstává tak trochu stranou všeobecného zájmu, ve své době byl jedním z nejvýznamnějších evropských lékařů a důležitou postavou na dvoře Aragonské koruny.

O prvních letech jeho života toho mnoho nevíme. Podle historiků se narodil někdy mezi roky 1238-1240 v jedné ze zemí Aragonské koruny. Přesné místo jeho narození s jistotou neznáme, nicméně nejčastěji bývá spojováno s oblastí dnešního přístavu města Valencie, případně s vesničkou Villanueva de Jiloca (Aragón). Prvního vzdělání se mu dostalo u dominikánů ve Valencii, roku 1260 studoval medicínu na univerzitě v Montpellier, kde se výrazněji věnoval i teologii. Již od mladých let vstřebával řadu vědomostí. Díky životu ve Valencii přišel do kontaktu s mnoha jazyky a s arabskou učeností, která ve městě i po tehdy nedávném odsunu muslimského obyvatelstva stále přežívala. Podle všeho uměl arabsky, hebrejsky, řecky, okcitánsky, latinsky, katalánsky a pravděpodobně hovořil i několika dalšími regionálními jazyky či nářečími oblastí dnešní Francie a Itálie. 

V letech 1281-1285 žil v Barceloně, kde zastával funkci osobního lékaře aragonského krále Pereho II. Po jeho smrti byl též královským lékařem jeho následovníka Alfonse II., ačkoliv to už zase sídlil zpátky ve Valencii. Každopádně během těchto deseti let se i díky své pozici stal jednou z uznávaných lékařských kapacit v celé Evropě. Díky zázemí královského dvora se mohl neustále věnovat studiu a překladům mnoha důležitých lékařských děl (Galén, Avicenna) z arabštiny do latiny. V letech 1290-1300 Arnau de Vilanova přednáší na montpellierské univerzitě, na tehdy nejprestižnější fakultě medicíny v celé středověké Evropě. Z tohoto období také pochází většina jeho slavných obdobných děl z oblasti medicíny. Ve stejném období píše i první teologické traktáty. Od roku 1297 je osobním lékařem dalšího aragonského krále, Jaume II., který ho zároveň pověřuje diplomatickou misí v Paříži (snaha o dojednání navrácení Vall d'Aran Aragonské koruně).

V Paříži kromě diplomatického poslání Arnau přednáší na místní teologické fakultě své náboženské vize (soustřeďované především na příchod Antikrista, apokalypsa), za což skončí na několik dní ve vězení a musí z Paříže utéct. Nakonec ale najde útočiště u papeže Bonifáce VIII., jenž sice také nebyl příliš nadšen Arnauovými vizemi, nicméně měl velký zájem o jeho lékařské znalosti. Tak se Arnau de Vilanova stal i papežským lékařem. Ve zbytku svého života (1305-1311) cestuje po Evropě, občas pomůže lékařskou radou některému ze svých mocných "klientů", také sepisuje zbylá lékařská díla a věnuje se i vysoké diplomacii a politice (radí aragonskému a sicilskému králi v otázkách křížových výprav). Ze zmiňovaného období pochází i dva jeho nejvýznamnější lékařské spisy: Speculum medicinae a Regimen Sanitatis ad regem Aragonum. Druhý z nich je v podstatě jakýmsi průvodcem zdravého životního stylu, na míru vytvořeným pro aragonského krále Jaume II. Tato díla sice napsal v latině, nicméně z katalánského pohledu je Arnau de Vilanova důležitou postavou i pro písemnictví katalánské, neboť některá z jeho menších děl a dopisů jsou napsána právě katalánsky.

Zahynul při lodním neštěstí na počátku září 1311 u pobřeží Janova. Již za svého života byl některými učenci a kleriky spojován s alchymií a okultními vědami. Jeho alchymistická sláva pak rostla především v dalších dvou stoletích, kdy Vilanovovi bylo přisouzeno autorství mnoha alchymistických pojednání (Rosarius Philosophorum, Novum Lumen, Flos Florum). Avšak podle současných historiků nejspíš žádné z nich Vilanova nenapsal a ani z jeho lékařských spisů se nedá usuzovat, že by se alchymií, astrologií a různými pokoutními vědami ve svém volném čase skutečně zabýval. I tak ale pro řadu lidí dodnes zůstává především středověkým alchymistou (podobné nálepky se často nemůže zbavit ani nejslavnější katalánský spisovatel Ramon Llull), kolem něhož se vytvořila hlavně v 15. století mohutná legenda. Katalánský svět si ho pamatuje především jako lékaře papežů a králů, diplomata a velkého středověkého učence.

Žádné komentáře:

Okomentovat