11. 2. 2017

Nejzajímavější barcelonské sochy (III)

Barcelona na první pohled ohromí zejména svou proslulou architekturou, avšak i drobnější městské prvky si v katalánské metropoli zaslouží velkou pozornost, i když řada z nich je onomu prvnímu pohledu často skryta. Jedním z prvků, které umocňují kouzlo Barcelony, jsou zdejší sochy. Město se sice nemůže chlubit mnoha historickými sousošími slavných autorů, nicméně zejména 20. století Barcelonu obohatilo o desítky nových soch. Za nejzajímavějšími z nich se vypravíme ve třetím a zároveň posledním díle našeho sochařského speciálu. Jde samozřejmě o zcela subjektivní výběr - další významné barcelonské sochy naleznete třeba zde a zde.

El cul, A Santiago Roldán, Parc Carles I
(Foto: wikipedia.org)

EL CUL, A SANTIAGO ROLDÁN

Dílo baskického malíře a sochaře Eduarda Úrcula (1938-2003) s vysoce poetickým a zcela zřejmým názvem Zadek bylo v Parc de Carles I nedaleko Port Olímpic instalováno roku 1999. Takřka sedmimetrové nohy korunuje prdelka, která je podle autora inspirována sochařstvím starého Řecka a má připomínat Středomoří a jeho hedonistickou kulturu. Dodejme, že tato socha má i svou o tři metry nižší a poněkud kypřejší sestřičku (Culis monumentalibus) ve španělském městě Oviedo.

Els Mistos ve čtvrti Vall d'Hebron, 2015

ELS MISTOS

Jedno z mála pop-artových děl daných rozměrů v celém Španělsku, gigantické sirky v živých barvách můžete nalézt na křižovatce ulic Avinguda Cardenal Vidal i Barrquer a carrer del Pare Mariana v barcelonské čtvrti Vall d'Hebron. Jsou dílem autorské dvojice Claes Oldenburg a Coosje van Bruggen, kteří tuto zakázku dostali roku 1987. Slavnostního odhalení se Sirky dočkaly v lednu 1992 u příležitosti konání LOH 1992 v Barceloně. Rozsáhlé dílo představuje na zemi pohozenou krabičku od sirek. Pět jich různě zohýbaných leze k krabičky ven, další jsou rozesety v okolí, na protějších chodnících apod. Samotné sirky jsou z oceli, hliníku a skleněného vlákna; v nejvyšším bodě socha měří 10 metrů.

Vždy usměvavý humr valencijského designéra Javiera Mariscala, 2015

LA GAMBA DE MARISCAL

V rámci úprav, jimiž prošlo barcelonské pobřeží před rokem 1992, se nové tváře dočkala i část ulice Passeig de Colom známá jako Moll de la Fusta. Ta spojuje okolí slavné Rambly se čtvrtí Barceloneta. Pokud se tedy přesně touto cestou vydáte, po chvíli narazíte na usměvavého humra, jenž obyvatelům a návštěvníkům katalánské metropole zpříjemňuje dny již od roku 1989. Je ale zajímavé, že toto dílo slavného valencijského designéra Javiera Mariscala, nebylo přímo na zakázku města, nýbrž jednalo se o ryze přátelskou a soukromou záležitost. V rámci oživení prostoru Moll de la Fusta a v očekávání letní olympiády vyrostlo v dané zóně množství restaurací a stánků s občerstvením. Jednu restauraci si zde otevřel i Mariscalův kamarád Alfred Arribas. Svou restauraci pojmenoval Gambrinus a jejím maskotem se stal právě Mariscalův obří usměvavý humr (i když oficiálně se soše říká Gamba, tedy Kreveta) vytvořený právě pro tuto příležitost. Restaurace časem zanikla, avšak její maskot je tu stále a jeho úkolem je připomínat dnes už dávno zapomenutou gastroslávu Moll de la Fusta.

Socha Anny Frankové v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia, 2009

ZTRACENÝ KOLÍČEK

Jedna velmi zajímavá socha se nachází na v podstatě utajeném místě v komplexu někdejšího internátu Llars Mundet, jenž od roku 1995 slouží coby součást kampusu Universitat de Barcelona. Zde, nedaleko od krásného Palau de les Heures, existuje malé a nepříliš opečovávané náměstíčko, jemuž se mezi místními přezdívá Plaça de la Pinça neboli Náměstí U Kolíčku. Občas slouží jako parkoviště. Skutečně jen pár místních zná tuto sochu zasvěcenou užitečnému předmětu na věšení prádla a v dětských očích zároveň kouzelnému vynálezu, který určité množství fantazie dokáže proměnit v cokoliv. Místní studenti a zaměstnanci naopak ve většině případů netuší, kde se v jejich kampusu onen tajemný kolíček nachází. Socha tu stojí od roku 1978, jejím autorem je Jordi Querol, jehož k jejímu vytvoření inspirovaly právě vzpomínky na dětství, v němž bez kolíčku v kapse ani nevycházel z domu. 

Kolíček v komplexu Mundet (Foto: veodigital.blogspot.com)

A SPOUSTA BRONZOVÝCH OSOBNOSTÍ NA ZÁVĚR...

   
Goya
(Foto: wikipedia.org)
Poté, co jsme přeskočili asi stovku dalších podobně zajímavých sochařských děl, rádi bychom se zmínili o několika slavných osobnostech, o jejichž bronzové kopie tu a tam v katalánské metropoli zavadíte. V našem výběru se pak koncentrujeme zejména na sochy veřejně přístupné a selfíčkům nakloněné. Ty z piedestalu vynecháváme, počítáme takřka výhradně jen ty, co v Barceloně "rostou" přímo ze země.

   
Gándhí
(Foto: wikipedia.org)
Malou výjimkou je v tomto případě socha španělského malíře Goyi, která je ze železa. Nachází se na Avinguda de Roma již od roku 1984. Všichni ostatní slavní už jsou ale z bronzu. Kupříkladu výše zobrazená Anna Franková, kterou naleznete na po ní pojmenovaném náměstí v srdci barcelonské čtvrti Vila de Gràcia. Další celosvětovou celebritou je samotný Mahátma Gándhí, který se pravděpodobně přímo v životní velikosti vyskytuje v (opět) po něm pojmenovaných zahradách v srdci čtvrti Poblenou. Připomeňme, že autorem této sochy je významný argentinský umělec a držitel Nobelovy ceny za mír Adolfo Pérez Esquivel. Nicméně máme tu i revolucionáře jiného kalibru. Venezuelský generál Simón Bolívar vévodí od roku 1996 parku v Barcelonetě.

   
Gaudí
(Foto: wikipedia.org)
Samozřejmostí je také setkání s významnými Katalánci. A nemůžeme začít nikým jiným než samotným Antonim Gaudím a jeho sochou v životní velikosti před Portal Miralles na adrese Passeig de Manuel GIrona, 55. Za častým cílem selfíček s Gaudím stojí barcelonský sochař Joaquim Camps (*1951), jenž bronzového Gaudího vytvořil roku 1999. Camps je mimochodem skutečným specialistou na bronzové architekty. Roku 1990 totiž vytvořil i postavu Antoniho Roviry i Triase (1816-1889) sedícího na lavičce na po něm pojmenovaném náměstí v Gràcii. Slavný katalánský dramatik Àngel Guimerà (1845-1924) si zase rozšafně sedí na náměstíčku Plaça Sant Josep Oriol v samém centru Barcelony. Tato socha je zajímavá tím, že dvě její identické kopie se nacházejí ještě v katalánském městě Vendrell a v kanárském Santa Cruz de Tenerife, kde se Guimerà narodil.

V samém závěru pak rozhodně nesmíme zapomenout na místo s pravděpodobně nejvyšší koncentrací bronzových celebrit: Jardins de Joan Brossa, jeden z mnoha parků na kopci Montjuïc. Na místě těchto zahrad byl v letech 1966-1998 zábavní park (kolotoče, ruské kolo a tak), jehož součástí bylo i několik bronzových soch osobností spojených se světem zábavy. Čtyři z nich (Carmen Amaya, Charlie Chaplin, Charlie Rivel a Joaquim Blume) jsou dodnes součástí zahrad.



Žádné komentáře:

Okomentovat