9. 10. 2017

10. říjen 2017: Slovinská cesta?

   Méně než 24 hodin zbývá do předem ohlášeného vystoupení premiéra Carlese Puigdemonta v katalánském parlamentu, avšak i přes četná vyjádření zásadních aktérů katalánské i španělské strany zatím není zcela jasné, co vše můžeme od Puigdemontova projevu čekat. Stane se 10. říjen 2017 symbolickým datem vyhlášení nezávislosti? Datem, kdy se celý konflikt přenese do skutečně vyhrocené roviny? Nebo se stane dnem, kdy se současná katalánská vláda pod tíhou historické příležitosti rozhodne výrazně ustoupit ze svých požadavků a bude konstatovat bezvýchodnost celé situace?

Komentátoři napříč katalánskými médii a jimi oslovení experti se shodují víceméně na třech možných scénářích zítřejšího vystoupení premiéra Puigdemonta. Prvním zvažovaným je samozřejmě kulminace postupu, který stanovuje tzv. zákon o referendu, podle něhož by do 48 hodin po oficiálním vyhlášení konečného výsledku referenda měla být vyhlášena nezávislost. Druhým scénářem je vyhlášení nových regionálních voleb, jejichž plebiscitní charakter by měl zastáncům katalánské nezávislosti poskytnout garance, jichž nebylo v nepovedeném referendu dosaženo. Třetím scénářem Puigdemontova prohlášení je pak další výzva k mediaci (a tím pádem jen další odložení problému), nicméně tato varianta je pravděpodobná nejspíš jen v případě, že Puigdemont v průběhu uplynulého víkendu a dnešního dne dokázal v utajených jednáních nějakého mediátora, jehož by akceptovala i španělská strana, opravdu sehnat.

1) DUI - JEDNOSTRANNÉ VYHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI
Podle výše zmiňovaného zákona o referendu jediný "zákonný" postup, který bychom od katalánské vlády měli očekávat. Nicméně podle reakcí z uplynulých dní a dle přesvědčení většiny politologů by přímá a nekompromisní DUI (Declaració unilateral d'independència), jak se v katalánštině ono jednostranné vyhlášení nezávislosti zkracuje, neměla velkou šanci na úspěch. Tvrdý zásah policie během referenda sice získal Kataláncům sympatie v očích světové veřejnosti, nicméně drtivou většinu politiků, zvláště pak těch evropských, nechal vůči katalánským aspiracím zcela chladnými. Jak zmiňuje profesor Ferran Requejo (Universitat Pompeu Fabra), vyhlášení samostatnosti by za současných okolností bylo chybou a katalánská vláda by měla hledat jakýkoliv způsob, jenž obě strany přiměje spolu jednat o dalších možnostech (závazné referendum, změna ústavy). Nicméně jednat v těchto ohledech se španělskou vládou se doposud ukázalo jako zhola nemožné a nevypadá to, že by se na tom v uplynulých hodinách cokoliv změnilo. Jednostranné vyhlášení nezávislosti by zároveň celou situaci značně vyhrotilo - dala by se očekávat další tvrdá reakce ze španělské strany (zatýkání politických činitelů, rozpuštění kat. parlamentu, policejní represe apod.) a není úplně pravděpodobné, že by katalánská vláda dokázala této přesile čelit.

1A) SLOVINSKÁ CESTA
Právě proto se v posledních dnech začalo hovořit o jakési "DUI light", tedy o symbolické deklaraci nezávislosti, jejíž účinnost by však byla na určitou dobu pozastavena, což by umožnilo získat další měsíce k mezinárodní mediaci. Jinými slovy, poslední možná nátlaková metoda, která nyní katalánským politikům zbývá. Tento scénář zmínil v katalánské televizi i Ramon Tremosa (PDeCAT), jeden z katalánských europoslanců, podle něhož by Katalánsko mohlo postupovat podobně jako kdysi Slovinsko. To se v roce 1990 snažilo diskutovat s Bělehradem o možnosti jiného územního uspořádání Jugoslávie, nicméně po měsících odmítavého stanoviska z centra země Slovinsko uspořádalo v prosinci 1990 jednostranné referendum o nezávislosti (tedy v podstatě velmi podobně jako nyní Katalánsko) s tím, že i přes jasné vítězství zastánců nezávislosti bylo její faktické vyhlášení odloženo o půl roku, aby byl prostor k jednání o poklidném rozdělení země. To však nic nového nepřineslo, a tak Slovinsko 25. června 1991 vyhlásilo nezávislost, čímž okamžitě vzbudilo reakci jugoslávské armády v podobě tzv. desetidenní války.

Tak daleko snad španělsko-katalánský konflikt nezajde, nicméně právě z něj plyne ona důvěra v podobnou reakci ze strany mezinárodního společenství, které se v případě Slovinska po deseti dnech bojů do záležitosti vložilo a sjednalo jejich ukončení. V následujících měsících pak Lublaň začaly uznávat první státy a nakonec se k nim přidaly i ty, které ještě na počátku roku 1991 vyjadřovaly plnou podporu jednotné Jugoslávii. Slovinský případ je samozřejmě v některých ohledech jiný - jedním z nich je i zmiňované referendum z prosince 1990, jehož účast byla 93,5 % (!) s drtivým vítězstvím zastánců nezávislosti. Tím se tedy vracíme tak trochu na začátek - podle mnohých expertů i samotných aktérů je zpackané referendum z 1. října jednou ze zásadních překážek DUI. I když si odmyslíme těžkosti, jimž bylo ze strany španělské vlády vystaveno, a z nich plynoucí neregulérnosti a neschopnost zaručení alespoň základních standardů takového hlasování, i tak je zkrátka 43% účast, tedy 2,3 milionů obyvatel regionu, prostě málo k jednostrannému vyhlášení nezávislosti. A toho si je současná katalánská vláda dobře vědoma, i když zároveň se musí nějak vyrovnat s početnou skupinou svých voličů, kteří po ní onu DUI striktně vyžadují. 


2) PŘEDČASNÉ VOLBY
Tento scénář je poměrně zajímavý tím, že by ho mohly respektovat obě strany. Pro katalánskou vládu by vzhledem k předchozímu dění a zákonu o referendu představoval určitou porážku, nicméně pokud by zastánci nezávislosti těmto volbám dokázali vtisknout skutečně plebiscitní charakter, mohlo by nové složení katalánského parlamentu (v případě jasného úspěchu stran hájících nezávislost) být bráno za určitou náhradu referenda a posvěcení většinového názoru obyvatel Katalánska. Ostatně jednou ze zajímavých variant je právě ta, která zvažuje symbolické vyhlášení nezávislosti s tím, že pokud by tato byla ratifikována právě ve volbách, dalo by to následně katalánskému parlamentu mandát k uvedení nezávislosti do praxe. 

Když si to trochu zjednodušíme, v podstatě se budeme točit pořád v kruhu jakýchsi druhých pokusů. Referendum z 1. října mělo být náhradou za lidové hlasování z listopadu 2014 a případné další předčasné volby by v podstatě byly reparátem voleb ze září 2015, též označovaných jako plebiscitní. Připomeňme, že tyto volby provázela rekordně vysoká účast (77,44 %), nicméně zastáncům nezávislosti nedala zrovna jednoznačný a nezpochybnitelný mandát k naplnění svého projektu. Nicméně vzhledem k nepovedenému referendu je reparát v podobě voleb nejspíš tím jediným možným, protože současnou španělskou vládu k jednání o oficiálním a závazném referendu se všemi garancemi zatím nikdo nedonutil (a nutno dodat, že dokud si celý konflikt nevyžádá první mrtvé a následnou reakci ze strany mezinárodního společenství, asi ani nedonutí). Tento scénář by byl zároveň v souladu s linií španělské politiky, která by takto řešení celého problému opět oddálila a nemusela přitom sáhnout k tvrdším opatřením (slavný článek 155 španělské ústavy apod.).

3) MEZINÁRODNÍ MEDIACE
Podle všeho nepravděpodobný scénář, pokud během uplynulých 72 hodin nedošlo k nějakým utajeným zákulisním jednáním zástupců španělské a katalánské vlády s mezinárodně uznávaným mediátorem. Své služby k moderování dialogu mezi oběma stranami za uplynulý týden nabídlo velké množství organizací či institucí, avšak pokud je nám známo, k žádné seriózní a pro obě strany akceptovatelné nabídce nedošlo, byť tiskem proběhla docela zajímavá zpráva o nabídce ze švýcarské strany. Nicméně jde o to, že jakákoliv nabídka mediace bude a priori zamítnuta ze španělské strany, pro kterou je představa jednání s Katalánskem u jednoho stolu jako rovný s rovným zcela neakceptovatelné. Lze si ho představit snad jen v případě, že by do konfliktu zasáhla Evropská unie, v což ostatně katalánská strana alespoň v koutku duše doufala, nicméně EU je stále věrna své politické linii, a tak se její zapojení za současné situace čekat nedá. 


Zítra, 10. října 2017, v 18.00 tedy Carles Puigdemont vystoupí před katalánským parlamentem a vyjádří se dost možná v duchu jednoho z předchozích scénářů. Jakýkoliv jiný postup by minimálně na katalánské straně vzbudil velké překvapení. Tíha dalšího posunu v celé záležitosti tak nyní plně leží na předsedovi katalánské vlády. Jeho zítřejší prohlášení určí další směřování snah o katalánskou nezávislost. Jak se Puigdemont s touto v pravdě historickou úlohou popere? Odpověď možná již zítra v 18.00...

Žádné komentáře:

Okomentovat